Neustále si v mysli opakuji co vše mám udělat po příchodu k Paní. Sotva několik minut od království mé Paní dostávám krátkou zprávu. „Přijdeš přesně v 18.50 hodin, budeš mít dveře pootevřené. V 19.00 klečíš osprchovaný tam kde máš! Nechci žádnou chybu. Tvůj Sen – Tvá Paní“.

            Přesně za deset minut sedm vstupuji do pootevřených dveří. Nevnímám okolí, jen čas. Rychle provedu co mám a obratně pouštím sprchu. Jsem ještě trochu nervózní a tak se mi zdá že čas je ke mně nemilosrdný. Ani nevím jestli jsem to stihl v požadovaném limitu nebo ne, ale už cítím pronikavou tvrdost podlahy koupelny mé Paní. Pamatuji si na ni moc dobře ještě ze včerejšího večera. Má kolena začínají být dosti otlačená a bolest stále více pronikavější.  A má milovaná Paní v nedohlednu. Z povzdálí avšak slyším jak se dobře baví při telefonátu, asi s velmi dobrou kamarádkou.  Její hovor však podle mě trvá věčně. Ale nedovolím si nějak ulevit, klečím vzpřímený a snažím se myslet na něco jiného než na bolest v kolenou asi po hodině čekání….

            Najednou se pootevřou dveře od koupelny. Klečím opačným směrem a tak mohu jen odhadovat, nedovolím se ani malinko pootočit a podívat se. Znenadání cítím jak mou šíji obepíná mě už známý široký kožený obojek. Voní krásně. Slyším však razantní zaklapnutí zámku. Za malý okamžik je již vodítko na svém místě a Paní mi tahem pokyne co mám dělat. Následuji ji. Ocitáme se v malé místnosti. Paní mi poručí kleknout si zády k topení. Poté mi spoutá ruce policejními pouty a připojí řetěz k obojku, který uzamkne okolo radiátoru. Poté mi poručí, abych si klekl tak, že kolena mám u sebe a chodidla od sebe. Moc mi to nejde. Ale ona zkušeně nasadí nejen pouta na nohy, ale také docela širokou rozporku. Zajímavá poloha, ale proč to? Paní drží v ruce roubík a postaví se přede mně. „Otroku, dnes mi přijde návštěva a ty jsi nežádoucí. Tedy alespoň v první fázi. Nechci tě slyšet, vidět, rozumíš?“ Asi jsem pochopil její slova  velmi rychle.  Nejsou žádné pochybnosti, už opět mám nasazený roubík. Jakékoliv mé protesty jsou absolutně zbytečné. Poté s lehkostí jí vlastní odchází z  místnosti, kterou nezapomene zamknout.  Jsem ponížen a mohu jen naslouchat dění v mém okolí…

            Její návštěva je naštěstí skutečně dámská. Slyším jen kusá, sotva zřetelná slova která se linou celým bytem mé jediné královny. Najednou však znenadání zbystřím. „Mám tady nového otroka a sluhu“, slyším svou milovanou Paní. Jen tiše a pokorně klečím na tvrdém povrchu uzamčeného pokoje, ani nedýchám… „Neříkej, a co jaký je“, kontruje pro mě neznámá osoba prokazatelně ženského pohlaví. Jejich laškující hovor je pro mě skoro neslyšitelný a nevnímatelný, pozoroval jsem jen to, že jsem sice jistě  ten pravý a vyvolený, avšak  bude to pro mou Paní  docela čas odříkání a kompromisů. Okamžitě si v duchu položím zásadní otázku. Proč je tomu tak? Snažím se přece, vysílám jasné a zřetelné signály. Rychle na to však zapomenu, neboť slyším jak v zámku zarachotí klíč. Paní vstupuje ve vyloženě dobré náladě. Vnímám jenom klapot jejich podpatků. Miluji její botičky.  „Tak co otročku, jsi stále sám a sám, nevadí ti samota?…“ Díky pevně utaženému velkému roubíku nemohu nikterak reagovat aniž bych chtěl. Mé oddané psí oči však jasně dávají najevo mou absolutní pokoru. Paní mi s lehkostí jí vlastní sundává nepříjemný roubík. Jsem rád a vděčný jako poslední pes na ulici. Jemně mě pohladí po mé otrocké tváři a medovým hlasem se ptá. „Jsi připraven obsloužit i mou kamarádku můj poslušný otroku a pse? Vím, že jsem tě ještě nevyzkoušela, ale pokud jsi připraven… A ty jsi připraven!…“, sama nestačila domluvit, přičemž se  mě vlastně ani na nic neptá. Proč taky, že ? Velmi zručně mi najednou nasadí těsnou koženou kuklu a přinese krásnou bílou krajkovou zástěrku. Takovou, kterou nosí číšnice v barech a restauracích. Podle jejich slov mi to náramně slušelo… V žádném případě nezapomněla na oblíbená a praktická kožená pouta na zámek spojená pevnými řetězy i s mým širokým a pevně staženým otrockým obojkem. Takhle jsem byl znenadání připraven na vše.  Pak už stačilo jen připnout vodítko a pokynout…Druhý večer začíná…

            Po čtyřech následuji poslušně svou Paní do prostorného obývacího pokoje. Má Vládkyně mi okamžitě razantně poručí urychleně si kleknout na určené místo. „Vidím, že subíčkovi něco málo chybí“, prohodí náhle ta tajemná dívka s úsměvem na tváři, která přišla na návštěvu k mé milované Paní. „Nenecháme si pro začátek očistit naše botičky“, prohodí náhle nevyzpytatelná  kamarádka mého Snu. Nestačím už vůbec vnímat plynoucí čas a už svým mrštným jazykem čistím špičky nádherných  bot obou přítomných dam. Vodítko má v ruce má Paní. „Lehni otroku“! Lehám si na záda. Obě dámy mi masírují tělo svými podpatky. Přitom se vesele baví a s chutí popíjejí pravděpodobně lahodné víno. „Jistě máš taky žízeň otroku“?“, zazní z úst mé Paní. Nestačím ani odpovědět a už vidím jak se obě dámy potichu na něčem domlouvají. „Otoč se otroku“! Lehám si na břicho. „Ruce za hlavu“! Už je mám velmi pevně spoutané. Druhá dívka mi nekompromisně spoutá provazy nohy. Opět se dívky  začínají  bavit a masírují mé tělo svými ostrými podpatky. Po chvíli slyším divný zvuk. Jejich chichotání se nedá přeslechnout.  Najednou mě má Paní pomocí provazů obratně spoutá do  velmi zajímavého kozelce. Jen díky perifernímu vnímání vidím psí mističku. Pochopil jsem velmi rychle. Náhle je ta miska pod mou hlavou. Druhá dívka mi do úst strčí brčko. „Pij otroku, pochutnej si s námi na výborném vínku“! Snažím se a moc se mi to nedaří. V rukou obou dam se objeví bič a rákoska. Jsem neustále bičíkem a rákoskou intenzivně popoháněn k tomu abych se vehementně snažil voňavé víno z psí  misky vypít co nejrychleji. Mé nahé tělo je v jednom velkém ohni. Nevím jak se mi to podařilo, ale všechno bylo náhle pryč. Pocítil jsem nepřekonatelnou úlevu. „Příště místo tohoto skvělého vína budeš ochutnávat náš přírodní sekt přímo od pramene“, prohodí vesele už málo společensky podchycená kamarádka. Velmi dobře jsem si uvědomoval význam jejich slov. Doufám že si tuhle smyslnou libůstku ponechá má domina jen pro nás dva.. Můj Sen se nade mnou náhle smiluje a zprostí mě všech pout a omezení. Poručí mi však záhy připravit kávu. Ochotně jdu do kuchyně a připravím lahodné presso. Ve slušivé zástěrce a v nezbytné kožené kukle s pevně utaženými koženými pouty a v řetězech, servíruji požadované. Má Paní vypadá nadmíru  spokojeně. „Podnožka“! Okamžitě se přesouvám pod nohy mé milované. Zaujímám předepsanou polohu a už cítím její nožky na mých zádech… Jedině tam skutečně patřím. Pod nohy mé Vládkyně. Ano, mohu v případě potřeby posloužit v rozmaru mé Paní ve společnosti i jiným dámám podle pokynů. Ale skutečná  a nefalšovaná oddanost je pouze pro ni…

            Dámy se již dlouho velmi dobře baví. Jsou uvolněné a přirozené. Mé otrocké maličkosti si skoro nevšímají. Jen má Paní mi občas jasně a smyslně naznačí co mám dělat s jejími nádherně lesklými kozačkami. Jsem rád že sloužím právě ji a jsem vděčný za její pozornost. „Dostala jsem hlad, máš tu něco k zakousnutí“?, položí náhle jasný dotaz do ticha kamarádka mé Paní. Cítím jak mě moje láska pohladí po hlavě schované v kožené kukle a povídá. „Je to na tobě otroku, dej si skutečně záležet“. A najednou mě z čista jasna políbí.To byl dokonalý a jedinečný impuls. Náhle odepne všudypřítomné a neodmyslitelné vodítko. „Jdi otroku a po čtyřech“! Já okamžitě plním přání a přesouvám se velmi pomalu a v kleče  do prostoru kuchyně. Tam mohu vstát a začít dokazovat své schopnosti v kulinářském umění. Zhruba si pamatuji co je možné použít z kuchyně mé Paní. Přišlo mi to vhod. Po necelé hodince servíruji společnosti. Dámy jsou viditelně spokojené. Mám radost. Chci totiž mé Paní dělat jenom potěšení aby věděla, že právě já jsem ten co  si ji neskutečně  váží…a nejen to.

            Po večeři v  režii mých dvorních dam a především mého milovaného a vládnoucího Snu, automaticky umývám zašpiněné nádobí, a podle denního písma v sešitku trestů a úkolů uklízím záchod a koupelnu. Dám si skutečně záležet. Po půlnoci zůstáváme s mou Vládkyní konečně sami. Má Paní mi pokyne ať si sednu vedle ní do křesla. Rád tak učiním, protože kdo nezkusil být neustále na kolenou neví. „Dáš si se mnou trochu vína?“, zeptá se mě můj sladký Sen. „Ano má Paní“,při těchto slovech automaticky přicházím k misce a zaujímám polohu na čtyřech. Paní se usměje a vrátí mě zpět. „Myslela jsem se mnou, normálně, podej si skleničku a nalij si“. Usedám do křesla, Paní bere číši a povídá že si připijeme. „Dnes jsi mi dokázal že nejsi takový budiž k ničemu, jak jsem si několikrát při psaní na chatu začínala myslet. Takže si připijme na společný, dlouhý dominantně – submisivní vztah“. Jsem potěšený. Připíjíme si a já se dovoluji promluvit. „Teď se nemusíš dovolovat, mluvíme spolu normálně. Ber to jako bychom byli na veřejnosti.Takže mi teď můžeš klidně tykat“. Vzala mi tím doslova vítr z plachet. Jak jsem tvor upovídaný, tak v ten moment jsem ze sebe nemohl dostat ani slovo. Pocítil jsem najednou na patře nějak sucho, tak se malinko napiji a svlažím rty. Už je to lepší. „Víš, jsem rád že to říkáš, protože můj vztah k tobě znáš. Jen díky tobě jsem poznal skutečně to pravé v bdsm. Jen málo pozná a prožívá to co já. Děkuji ti za to“. Nemohla si nevšimnout mého lesku v očích, určitě ne. Povídáme si asi dvě hodiny. „Tak půjdeme spát, co ty na to?“, položí mi má Paní otázku. Vím co mám dělat. Vstávám a jdu Paní pomoci z oblečení. Vysvlékám ji, a již napouštím vanu. Už jsem opět ve své roli. „Líbíš se mi, jak umíš přepínat, dobře můj otroku, dobře“,pochvaluje si má Paní. Dnes už mám povoleno ji žínkou umýt celé tělo. Paní je vyloženě v dobrém rozmaru a je spokojená. A to mě moc těší, chtěl bych ji tak vidět každý den. Ale jsem si vědom toho, že to je asi nemožné. Paní je již ve své saténové noční košili. „Co s tebou pro dnešní noc?“, přemýšlí má Paní nahlas. Klečím před ní a dělám psí očička. Paní vezme vodítko, připne mi je k obojku a odvádí mě k ní do pelíšku. Lehám si na záda a Paní mi spoutá ruce v zápěstí a připoutá k pelesti postele, stejně tak i nohy. Koženou kuklu nemám na hlavě. Paní se usměje. Pak si na mě rozkročmo sedne. Začínám ji na její pokyn dráždit jazýčkem. Po jejím krásném orgasmu ji musím jazykem vyčistit její krásnou lasturku. „A co s tebou, chtěl by jsi?“ nevím co mám odpovědět, chtěl bych a moc. Ale bojím se říci si o to. Mezi tím co přemýšlím nad odpovědí, začíná mi Paní masírovat přirození svou krásnou nožkou. „Budu tě stimulovat nohama, a ty máš tři minuty nato, abys se udělal, pokud ne…“, nedokončí větu a bere do ruky hodinky. Je to krásný orgasmus! Už mám její nožku u svých úst, je třeba ji očistit. Dávám si záležet. Paní neříká ani slovo. Až je spokojená s mou prací jazýčkem povídá. „Sedmdesát pět vteřin po limitu hošánku, to není pro tebe dobré…“. Paní mě odvazuje. „Klekni!“ Klečím u postele a má Paní odchází. Je zpět a v ruce má opět koženou kuklu a provazy. „Tvoje škoda, mohl jsi dnes spát se mnou v pelíšku, ale bohužel jsi nesplnil úkol. Tak nejprve trest pro něj…“, myslela mé přirození. Poručí mi vstát a dát ruce za hlavu. Stimuluje mé přirození než se trochu neprobere k životu. Potom ho docela pevně podváže. Potom musím jít na místo, kde je nad hlavou ve zdi hák. Paní mi poručí rozkročit nohy doširoka. Potom mi svazuje ruce a napíná mé ruce ke stropu. Potom přiváže roztažené nohy k posteli. Jsem doširoka rozkročený s napnutýma rukama. Potom mi nasadí koženou kuklu a obojek. Bere své nošené kalhotky a dá mi je do úst a nasadí roubík. Zbytek provazu od podvázaného přirození vede zadem a přivazuje k obojku. Poté si mě dlouze prohlíží. Je se svou prací viditelně spokojená. „Tak se mi to líbí, dobrou noc otroku“, prohodí lehce a pohladí mě po tváři. Světlo zhaslo. Už slyším její pravidelné oddechování. Má Paní spí. Já si prožívám další noc v poutech…